Lípa Musica a přehlídka dětských maestrů. Kühnův dětský sbor ve Filipově

V nedělní podvečer pokračoval festival Lípa Musica ve svém letošním programu koncertem Kühnova dětského sboru ve Filipově u Rumburka. Zdejší bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů se ukázala být pro sborový repertoár velmi dobře zvoleným místem. Jednak nabízí skvělou akustiku a navíc bylo zdejší poutní místo odpovídajícím prostorem již vzhledem k hluboce duchovně zaměřenému repertoáru. / recenze Tomáše Cidliny, Operaplus.cz

Spiritualitu podvečera předznamenal už první kus, kterým byla varhanní předehra k chorálu Wir glauben all‘ an einen od Johanna Sebastiana Bacha. Filipovské varhany pod rukama Jana Kalfuse překrásně hřmotně a dramaticky duněly a svým způsobem tvořily krásný protiklad andělskému dojmu sboru, jež na jejich hru záhy navázal. Onen příměr andělský bývá asi v souvislosti s dětskými sbory lehce nadužíván, nikoliv však neoprávněně. Dětské sbory v takto skvěle akusticky vybavených prostorách skutečně takhle působí. Kühnův dětský sbor akustiky zkušeně využíval a nehnul přitom brvou. Diváky jeho zpěv postupně uhranul a naprosto si je získal. Sbor si zde velmi dobře poradil s docela odlišnými kusy. Jistě a bravurně, přitom s naprostou pokorou vlastní opravdovým profesionálům, provedl známé Ave Maria od Tomáse Luise de Victorii i soudobé skladby, jako bylo čarovně provedené Laudate Dominum Slavomíra Hořínky s vygradovaným aleluja na konci. Moderní a soudobé kusy byly v programu těmi, které ukázaly počínající mistrovství mladých zpěváků.

Pokud by hledal posluchač něco, co sboru chybí, možná by to byla širší paleta zejména hlubších chlapeckých hlasů, jež by sbor náležitě obasovaly, ale snad by tento element popřel zmíněnou andělskost jinak naprosto precizně pracujícího tělesa. Jeho výraz byl upřímný a vyzrálý, dokonale pracoval s emotivním zabarvením jednotlivých skladeb. Varhanní předěly, jež vyplňovaly nástupy sboru na pódium či na kůr a zase zpět, byly osvěžením a naprosto výtečně zněl sbor s jejich doprovodem ve střední části koncertu. Varhany dodaly basy, které sboru přirozeně chyběly, a výsledek byl opravdu comme il faut, naprosto kompaktní. Dětské hlásky se z kůru snášely jak poletující sněhové vločky a měkce dopadaly a ulpívaly na duších posluchačů.

Po dalším varhanním předělu z dílny Mendelssohna Bartholdyho koncert vstoupil do své poslední třetiny, která vyvolala nejsilnější estetické zážitky a byla pomyslným vrcholem jinak stále stejně kvalitního večera. Kühňata zde s respektem a lehkostí zároveň provedla skladby Peace upon You, Jerusalem a Zwei Beter od Arvo Pärta. Jejich interpretační jistota byla obdivuhodná, a přitom v projevu nebylo ani stopy po nějakém nepřiměřeném úsilí. Děti skvěle artikulovaly, nebály se a zpívaly neopakovatelně. Je obdivuhodné, jak sbor při neustálých obměnách, kdy jej zákonitě opouští jeho nejzkušenější a opět nastupují nejmladší, dokáže držet konstantě úroveň svého projevu tak vysoko. Kühnův dětský sbor pracuje s těmi nejmladšími a později jej opouští vyzrálí a takřka pro profesionální dráhu připravení zpěváci. A to vše v neustávajícím cyklu a stále natolik dobře.

Pokud byla řeč o vrcholech koncertu, je zde třeba zmínit také Čajkovského Legendu, rovněž uvedenou ke konci programu. V té se sbor opět dobře rozpoložil a tento atraktivní kus si užil. Celý koncert měl dynamiku a spád, značila jej pozoruhodná disciplína a přesnost jeho zpěváků, kteří se stávají adepty mistrovství, ve vší pokoře, ale jaksi samozřejmě. Pokud se tedy někdo z početného publika vydal na koncert proto, aby zjistil, jak umí dnešní sborové mládí pracovat, musel odcházet velmi spokojený.

Tomáš Cidlina, www.operaplus.cz