Rozjímavý i rozverný Hradišťan v srdci skla

V nedělní podvečer 24. září rozezněl kostel Narození sv. Jana Křtitele v Kamenickém Šenově Hradišťan se svým primášem Jiřím Pavlicou. Bylo to již počtvrté v historii MHF Lípa Musica. Po střechu zaplněný svatostánek v srdci sklářského kraje prozářily moravské lidové písně v osobitém podání stálice české hudební scény, která si již více jak tři desetiletí své publikum získává originálním pojetím lidové, ale i klasické a etnické hudby.

Večer, jímž posluchače slovem citlivě a vtipně provedl sám Jiří Pavlica, nabídl písně o lásce i písně pro děti, písně o usebrání, životě i běhu ročního času. Muzikanti na úvod přinesli radostný pozdrav z Moravy, přímo z pokladnice velehradského kláštera, který záhy vystřídaly hřejivé písně o lásce. Hradišťan sáhl do tvorby Leoše Janáčka, k písní Šalamounově i do stylizované etniky. Něžně lyrickou polohu nejkrásnějšího citu představila zpěvačka Alice Holubová, tu zemitější, viděnou mužskou optikou Jiří Pavlica.

Blok věnovaný fenoménu života a smyslu bytí zahájilo Pavlicovo zamyšlení nad jeho křehkostí, a proměnlivostí. Silně křesťanské vnímání daru života, daru, který je zdarma, je však tím nejdražším, hudebně muzikanti ztvárnili populárními písněmi z jejich posledního alba Vteřiny křehké, Anděl strážný či Nechvátej osude. 

Následovala novinka v programu Hradišťanu, chorál o Janu Křtiteli, jemuž je zasvěcen i šenovský kostel, a to přímo z Matoušova evangelia, který do staroslověnštiny přeložil sv. Metoděj a v originále jej i Jiří Pavlica za umělé zvukové kulisy slovanské rotundy přednesl. 

Otázky po smyslu bytí, po tom, co zůstane po naší generaci hodnotného, jaká bude naše země pro budoucí generace... zodpověděl Jiří Pavlica autorským ztvárněním Skácelova sžíravého básnického textu. Závěr bloku věnovaného času patřil kompozici lehce psychedelické, akcentující čas, jež odměřuje lidské bytí, při níž Hradišťan sáhl po pro sebe neobvyklém perkusním sólu v kombinaci s elektronickým zvukem houslí.

Závěr koncertu patřil písním, které si příznivci Hradišťanu nejvíce oblíbili. Rozpomínání z posledního alba vystřídalo dialog s klasickou hudbu v Novákově Slovácké suitě, resp. v originálních ozvucích novákovských motivů v hudbě lidové. Dialog niterný i živelný uzavřely "notorické šlágry" Modlitba za vodu a Krátký popis léta. Sugestivní tečkou pak bylo varhanní sólo i Sanctus z Pavlicovy Missi brevis.

Znamenitá interpretace, originalita a duchovní hloubka, to jsou atributy, které si Hradišťan utvářený osobností Jiřího Pavlici nese ve své duši a jejichž zživotnění nabídl i vřelému, dlouho a vstoje aplaudujícímu šenovskému publiku.