PKF - Prague Philharmonia

Cena vstupenek: 250 Kč

Gerhard Oppitz – klavír
PKF - Prague Philharmonia
Tomáš Brauner – dirigent

Program: L. v Beethoven: klavírní koncert č. 5 Es dur op. 73 "Císařský"
               A. Dvořák: Symfonie č.9 z Nového světa

Konec korunuje dílo, jak napsal antický klasik Ovidius a zcela v tomto duchu je narýsován i program závěrečného koncertu festivalu. Obě části programu, Beethovenův Císařský koncert pro klavír a orchestr i Dvořákova Novosvětská symfonie, jsou důstojnou a velkolepou tečkou za uplynulým ročníkem.

Beethovenův Císařský koncert pro klavír a orchestr vznikal v komplikované a bouřlivé době počátku 19. století. Evropou cloumaly Napoleonské války, mladá generace umělců se pomalu přidávala na stranu vzdoru a podléhala pronikajícímu buřičskému romantismu. I do konzervativní Vídně, kde jako všudypřítomná kulisa doznívala hudba Mozartova, jeho současníků i nástupců, doléhaly hlasy po změně poměrů. Jejich projevem v hudbě byla změna tvůrčích postupů. Beethoven, ač byl žákem Haydna nebo Salieriho, se nespokojil se zažitými vzory, hledal v hudbě výrazovou rozmanitost, možnost vyjádřit střet a konfrontaci. Kýženou intenzitu a dramatičnost nalezl v dílech pro velké orchestry.

Císařský koncert pro klavír a orchestr Es dur je produktem vzniklým v těchto intencích. Interpretačně i posluchačsky náročný kus v době svého uvedení nebyl přijat s velkým nadšením. Snad příliš odrážel celospolečenský svár, dramatickou mezinárodní situaci, obsahoval převratné myšlenky, kterým společnost dosud docela nerozuměla. Onen svár se však netýkal pouze posluchačů. Také Beethoven v době vzniku díla prožíval těžké životní období, neboť již pomalu ztrácel sluch a jeho génius sváděl těžký boj s neúprosným osudem, což je symptomatické pro celý romantismus, který se chystal ke svému tažení Evropou.

Klavírní koncert Es dur vypovídá mnohé o době svého vzniku, kterou přesvědčivě popisuje. Bezstarostnost 18. století je pryč již dávno, lyrické tóny ustupují autoritě pochodových vojenských rytmů. Jejich všudypřítomnost potom vede Evropany k tomu, aby si položili aktuální otázku, co je pro ně víc, zda-li velikost nebo svoboda.

Dvořákova Novosvětská symfonie, která zazní během druhé části večera, vznikala o devadesát let později v docela jiné atmosféře. Dvořák ji složil na začátku svého amerického působení a plně se v ní odráží jeho dojmy z hektického světa pokroku a industrializace, se kterými se mísí původní americká hudba včetně vlivů černošských. Zároveň do této kosmopolitní symfonie prosakují Dvořákovy vzpomínky na domov a prvky českých lidových písní, které se prolínají s jeho impresemi americkými.

Svým způsobem je Dvořákova Novosvětská cestovním deníkem, který sumarizuje jeho dojmy. Jejich zachycení v notách je natolik plastické a srozumitelné, že se dílo stalo jednou z nejznámějších kompozic světa klasické hudby vůbec. Dvořákova absolutní hudební logika ze symfonie činí dokonalé dílo, kterému rozumí i méně poučení posluchači. Symfonii často uvádí mnohé věhlasné orchestry na pódiích celého světa. Svou velkolepostí a zároveň něhou je právě tento kus, tím nejlepším způsobem, jak se s 13. ročníkem festivalu rozloučit.

Gerhard Oppitz se narodil roku 1953 v bavorském Frauenau. Hře na klavír se věnuje od svých pěti let, koncertovat začal v jedenácti. Na začátku 70. let studoval Oppitz ve Stuttgartu a o několik let později se zapsal do mistrovských kurzů Huga Steurerse v Mnichově. Od konce 70. let počala Oppitzova triumfální cesta po světových pódiích, jejíž ouvertura se odehrála v roce 1977 v Tel Avivu, kde Oppitz zvítězil na soutěži Arthura Rubinsteina, který sám seděl v porotě. Oppitz si získal věhlas, díky kterému je zván na koncerty po celém světě a spolupracují s ním dirigenti a orchestry proslulých jmen. Oppitzův hudební rejstřík je velmi široký. Nejvíce prostoru dopřává cyklům pro sólový klavír od Bacha, Mozarta, Schuberta, sonátám Beethovenovým a především celému dílu Brahmsovu.

PKF - Prague Philharmonia v letošním roce slaví 20 let od svého založení a takřka po celou dobu svého působení je u nás i ve světě považována za to nejlepší, čím se česká kultura může prezentovat. Na festival se tento vynikající orchestr, tentokrát pod vedením dirigenta Tomáše Braunera, vrací znovu po dvou letech. Orchestru s mladou tváří je připisována energičnost a svěžest a zároveň ta nejlepší hudební erudice a perfekcionalismus. Vysoce jsou ceněna jeho orchestrální provedení hudby období vídeňského klasicismu, kam spadá i Císařský koncert Ludwiga van Beethovena. Zároveň se ale repertoár PKF - Prague Philharmonia opírá i o díla romantická či moderní a soudobá. Věhlas mladého ansámblu podtrhuje i to, že s ním spolupracují přední světoví dirigenti a interpreti jako Vladimir Ashkenazy, Shlomo Mintz, Plácido Domingo, Mischa Maisky, z mladší generace pak Radek Baborák. V tomto smyslu je Gerhard Oppitz dalším velice čestným hostem orchestru i festivalu samotného.

Dirigent Tomáš Brauner je přes své mládí jedním z nejvyhledávanějších českých dirigentů. Jeho práce se setkává s úspěchy při provádění oper i symfonií. Studiu dirigentství se věnoval na pražské AMU, kde promoval v roce 2005 a poté si prohluboval vzdělání ve Vídni. V roce 2010 se stal laureátem Mezinárodní soutěže dirigentů Dimitrise Mitropoulose v Athénách.

Tomáš Brauner odvádí významnou porci práce na operních scénách v České republice a spolupracuje pravidelně s největšími orchestry u nás. Často je žádán rovněž v zahraničí a díla převážně českých autorů již uvedl v Německu, Rusku nebo Mexiku, kde řídil provedení Janáčkovy opery Jenůfa.

http://www.pkf.cz/